V podkrovní komůrce dělnické čtvrti
stařičký proletář usýchá k smrti.
Hasnoucí zrak těká na holé stěny –
nevidí, neslyší tichý vzlyk ženy.
Necítí výpary fabrik a strojů,
zapomněl klopotných za soustem bojů...
Letmo se vrátily blažené časy:
tatíčka, matičky zaslechl hlasy!
Skotačí vesele, je šťastné děcko,
jejž těší, co vidí kolkolem všecko.
Kynou mu chaloupky vzdálené vísky –
klekání zacinkal v kapli zvon blízký.
Potůček bublavý v proutí se vine
a z ptačích hrdélek v háji zpěv plyne...
V podkrovní komůrce tovární čtvrti
proletář uštvaný klid našel v smrti.