Spi synáčku, zahmuř oči,
dřímej sladký sen!
Spi uprostřed hluku, kouře:
kolem tebe zuří bouře,
nelítostný plen.
Řemen letí, pára syčí,
kladiv rány zní;
nauč znát se tuto hudbu,
proletáře smutnou sudbu –
spřátel se s trýzní.
Budeš vyrván z klína matky
za nemnoho let,
aby slabé tvoje svaly
pro jiného se strhaly
a nach v líci zbled.
V hloubi šachty, v puchu strojů
najdeš tvrdý chléb –
budou tvé chtít zhubit city,
zhasnou ti i jitřní svity,
bys myslil, žes slep.
Spi mé zlato, dřímej sladce,
venku bouř a kvil:
hlas nešťastných bratrů volá
a nežli je mamon zdolá,
dáš jim všech svých sil!