Zavři, dítě, očinka
v objetí své matky,
její náruč chudinká
celé tvé jsou statky.
Za nemnohé za roky
přijde příval divoký
zmařit sen tvůj krátký.
Přijde příval bez hrází,
odnese tě v dáli,
tělem prudce narazí
o trny a skály,
vlny zbarví tvoje krev
a bouře hromový řev
matky ztlumí žaly.
Zdaleka, slyš, zdaleka
příval temně hučí –
matka tvá se již leká,
svírá tě v náručí.
A v těch dobách bídy zlých
miliony druhů tvých
strach a zmatek mučí.
Vzbuď se dítě, vzbuď se v ráz
a tuž mladé pěsti,
s druhy všemi postav hráz,
hleď v ní příval svésti.
Dravým žití příbojem
prací pilnou a bojem
cestu si proklesti.