Píštala vykřikla,
umlkly stroje,
dozorci schovali
nadávky svoje.
Zřízenec otevřel
tovární vrata,
(z ulice utekla
hned gigrlata).
Ze vrat vycházejí
bledé postavy,
jež matný krok mají
a svislé hlavy.
A to že jsou lidé
v kulturní době,
ta těla schýlená,
napolo v hrobě?
Kam jste se poděly
kvetoucí tváře
těch lidí, před lety
tak vzrostlých jaře?
V klopotné únavě
prchly na věky,
ztracené jak potok
ve proudu řeky.
Za zdraví ztracené
nyní je hlídá
bič, děla, vězení –
a věrná Bída.