Komín štíhlý v kouři stojí
jako věž,
v dům, k němuž se dole pojí,
jít se střež!
Sedí tam (ve vlastním chrámě)
strašný bůh,
kdo vstoupí, naň vztáhne rámě,
sepne v kruh.
Vyssaje mu morek z kostí,
ze žil krev,
nikdy hlad nezkojí dosti
ani hněv...
Na rovině komín stojí,
chrlí dým,
když si bůh oběti strojí
k hodům zlým.