Ani kámen, ani prosté kvílí
nezdobí místo, kde ztich váš sten,
kde křivdou víc krev nemusí vříti,
v němž dřímete blahý, věčný sen.
Váš hrob pustý. V srdcích dělných ale
pevně kotví vaše památka
a volá k odvetě neustále:
Lhůta k dalším poutům buď krátká.
Ta krev, která pokropila uhlí,
ten pot, jenž po skráních stékal vám
až do chvíle, kdy vás dali v truhly –
žalují na vyděračů klam.
Spěte klidně. Bezpráví, jež věky
padalo na bedra otroků,
větří vzdor jich – a přes divé vzteky
klesne v prach po prvním útoku.