Přes hříchů bahniště,
přes lhářů sbory,
přes líné břicháče,
přes hlupství hory,
přes lesy bodáků,
přes propast stesků,
přes černých skřek ptáků,
přes hrůzná bojiště,
přes kobek stíny – –
kleneš se vysoko,
až oslníš oko,
v nádherném lesku.
Tvůj triumf hlásají
kladiva rány,
tovární komíny,
polností lány,
jiskry elektřiny,
supění páry.
Pozdrav ti jásají
hladových pluky,
ty konec přinášíš
jich dlouhé muky.
Ty dravců otupíš
zaťaté spáry
a k světla svého výš‘,
k míru a pokroku
povzneseš otroků
rod utýraný!