My jdeme cestou trnitou
ven z dusivého obzoru,
v srdci důvěru v svoji věc,
a pěsť za zbraň i oporu.
Zbytek síly zbývající
v práci proměněn, dostačí,
zapudí, co nás mučilo,
nutilo k vzteku i pláči.
Což, k nám se nepřidružíte,
vy proletáři duševní,
vaše myšlénky nás ani
neposílí, neupevní?
Též vám hořký chléb poroby,
každodenním je údělem.
K nám přistupte – vždyť jedním jsme
všude vyssávaným tělem.
Do našich řad! Až duch páži
k pomoci svorně přispěje,
cíl na dohled se přiblíží.
Zda nezklame nás naděje?