Ať jiní vzdychají nad prchlou mladostí,
já na ni vzpomínám bez vzdechů, lítosti.
Jiní se těšili v náručí Štěstěny,
já Bídou již v dětství jsem býval trýzněný.
Býval mi přítelem skřivánek na poli
a řečí posvátnou šum lesů v okolí.
Lidem jsem nesmělec, vyhnul se v pospěchu,
bolům a touhám mým nedali útěchu.
S bohem buď, mladosti, tvůj návrat neždám víc,
stáří mi málo dá – od tebe nemám nic!