Nuž, buďte zdráva, matičko,
a přestaňte již štkáti!
Váš pláč a vaše soužení
vám syna nenavrátí.
Železná volá povinnost
a vzpírat se nesluší,
je marno volat o soucit,
kde sídlí samí hluší.
Mne v bolestech jste zrodila
a v lásce vychovala,
od úst chléb často utrhla
a synáčkovi dala.
Dnes ruce moje silné jsou,
vaše se stářím třesou:
vaše chléb budou dobývat
a mé pušku ponesou.
Nuž, zdráva buďte, matičko,
snad zhynu kdesi v dáli:
já věrnost musil přísahat
své vlasti, svému – –