V dalekém východě, v tureckém městě
občané běhají, zdvihají pěstě.
Síra a plameny v mračnech se blíží –
usmířit Allaha, to půjde ztíží!
Ohavný spáchán byl před chvílí hřích:
na pomník proroka pes nožku zdvih’.
V okovech nedbalá pyká stráž bledá,
psa tisíc pohodných po městě hledá.
Derviši v mešitě zbožně se modlí,
by Allah odpustil ten skutek podlý.
A čelem bijí v zem jak cep do klásků,
kvílí, že nemohou za tu psí chásku!
Pomiluj, Allahu, své sluhy slyš,
odpust a svědomí výčitky ztiš!
Budou-li Allaha zkroceny hněvy?
To nikdo z věřících zástupů neví!
Jisto jen, že strážcům ulétnou hlavy –
na dobrou výstrahu je to lék zdravý.
Jisto, že psi budou nešťastně žít,
za hřích ten na zemi psí peklo mít.