Padají vločky sněhové,
plášť zemi tkají bílý –
oh, což je v městě jásotu
a bujných kratochvílí!
Za zvuků jasných rolniček
jak bleskem saně letí!
V nich v kožešinách hoví si
plno dam, pánů, dětí.
A stříbro koňských postrojů
závodí s leskem sněhu
a panstva smích i rolniček
přehluší chvíli něhu.
Nádherou stkví se krajina
jak pohádková žena –
a Bída v cárech nečistých
se skrývá zahanbena...