Čas jednou přijde jistě,
to duše má tuší:
po bouři vánek teplý
tok slzí vysuší.
A třást se budou všichni,
před nimiž chvěl se svět,
v prach zašlápnou se hmyzi,
žeroucí volna květ.
Kejklíři půjdou k ďasu,
kramáři z chrámu ven
a ve skutek se vtělí
veliký Kristův sen.
Ba, čas ten přijde jistě –
jej nikdo nezhubí:
Ovčinec bude jeden – –
a vlci bezzubí.