Měla na tom světě jenom chorou matku,
měla nejhezčí líc z celé vesnice,
měla prostý šat a na spadnutí chatku –
a přec mužských očí pletla tisíce.
Znala mladé srdce, které pro ni bilo,
znala krok, jež zněl kol chatky za noci...
Však to srdce jako ona chudé bylo –
ach, a matce třeba rychlé pomoci!
Bijí zvony, s dědkem před oltářem klečí
bledá – přec nejhezčí ze vsi dívčice,
o bohatství, štěstí jejím plno řečí
a závistí žloutnou mnohých bab líce.
Dobouřila svatba, rozjeli se hosté –
jak zvěř bloudí v lesích jinoch za noci...
Ve dvou srdcích bolest ku hrobu poroste –
choré matce bylo třeba pomoci!