Borecký kostelík
na vršku stojí,
k němu se hřbitůvek
útulně pojí.
Rezavých křížů dav
se k sobě chýlí –
na hrobech chudý květ
a hojně býlí.
Ve stínu bílé zdi
rov ještě svěží,
tam srdce matičky
pečlivé leží...
Nechť zpívá vichřice
či skřivan v poli,
já duší letím tam
přes hory, doly.