Kdys městem bloudil jsem v bohatců čtvrti
na těle, na duši vysílen k smrti.
Mrzlo a sněžilo, zvolna noc táhla,
do mozku plížila se úzkost náhlá.
Ve oknech paláce zaplála světla –
u stolu panička z bible cos četla.
O děcku, zrozeném v betlémském chlévě,
jež přišlo spasiti vše lidské plémě.
Panička četla, psa chovala v klíně –
byl dobře nasycen, hově si líně.
Šel jsem dál. Na rohu dul vítr lítě,
tam stálo a mrzlo žebravé dítě...