Na hoře prokleté
ční k nebi hrad,
tam zřídka poutníka
shlédneš se brát,
kdo se tam odváží
uvidí na stráži
potvory stohlavé
u brány stát.
Kol hradu hrobový
panuje klid,
zdaleka vyhne se
hradu rád lid,
i ptáček zpěvavý
zde hnízdo nestaví,
jen kulich v cimbuří
našel si byt.
O hradních pokladech
jde krajem zvěsť,
že strašná Démona
je hlídá pěst,
kdo tam se přiblíží
zachrání se stíží,
neb hlídač na zlato
žárlivý jest.
Před časy podmanil
celý si kraj,
v pustinu proměnil
kvetoucí ráj,
ze slzí chudiny
kul zlato, rubíny –
tak aspoň vypráví
prastará báj.