Z pustého zálivu v moře moc
pluje loď. Je jasná letní noc.
Plachty jsou vzedmuty. Moře spí
a v kosmu bez počtu hvězd se chví.
Plavci již ulehli. Jeden jen
na stěžni bdí – čeká nový den.
A zrak svůj do zraků stápí hvězd
a zvídá o lidstvu truchlou zvěst...
Záliv již v daleku. Lehký van
žene loď přes šírý oceán.
V obzoru již se rdí jitřní zář,
ospalým plavcům celuje tvář.
Všem seděl úsměv na mladých rtech
a píseň štěstí pěl jejich dech.
Jen jeden soudruh dál smutek měl,
jen jeden, jenž za ně v noci bděl...