Když dojdeš unaven
ku svojí jeseni,
stojíš a zpět hledíš
aspoň okamžení.
Tolik zříš překážek,
tolik ran na těle –
štěstí jsi nepotkal,
jen samé svízele.
Vzdechneš, jak ten život
uměl tě jen bíti –
však ještě jedenkrát
chtěl bys jej prožíti.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.