Jen k sobě blíž, jen k sobě blíž,
a nechte vlky výti!
Druh vedle druha na stráže –
my máme proč se bíti.
Nám všechno sobci odňali,
zaváto naše štěstí;
však píseň vzdoru zapějem
a zahrozíme pěstí.
Echo té písně zaletí
do lože s baldachýnem,
kde naše slze a náš pot
tlí v otrokáři líném.
A k písně slokám průvodem
i chřest okovů zvučí,
a krok i zpěv jak vodopád
přes šraňky států hučí.
Za sebou mosty stržené,
za nimi ať stesk dříme!
Před námi, bratří, budoucnost –
my zpět se nevrátíme.