Pluli jsme v soumraku úžinou,
v bok lodi vlny zle bily,
paluba sotva nám stačila,
a všichni psanci jsme byli.
Kapitán mrtev. Dnes do moře
vrhli jsme zabité tělo;
na můstek velící vstoupiti
v souhlasu všech se jen smělo.
Pluli jsme v mělčinách, v úskalí
(hladoví vlci tam vyli),
vpluli jsme do moře širého
a doušky volnosti pili.
Bylo nás bez počtu na lodi,
však jeden duch, jedno tělo:
a touhou po světech dalekých
každému srdce se chvělo.