Za přesvědčení dokonal
v pátek trapně na kříži
ten, který lásku a rovnost
sil v paláci i chýši.
A slovo jeho šířilo
až po naše se doby:
ve ústech mezi boháči,
ve skutcích mezi roby.
Však ti, již v rukou drželi
otěží nad chudáky,
že lásku nejenom v ústech,
leč v srdcích mají taky,
chtěli těm robům ukázat;
tož za lásky své svátek
posvětili den památný,
v němž Mistr skonal – pátek,
kdy almužna se sype jim
do chudých svadlé ruky,
aby ve stáří neznali
hladu krutého muky.
Dnes zrovna pátek nastal zas
a první den v měsíci.
Hle! Co to tamo valí se
a vzdychá po ulici?
Snad lidského pokolení
má hnus to být a špína,
jež o berlích belhá slepá?
Jaká těch lidí vina?
„Aj, to na městský úřad jdou
dnes práce veteráni,
třemi zlatými na měsíc
budou obdarováni.“
Dav přešel. Ale ještě vzduch
žalem jeho se třese...
Jakou žalobu na lidskou
společnost k právu nese.
Později ulicí šli též
ještě jiní pensisti.
Těm bříška činí obtíže,
nos červeně se blýští.
A lásce, lásce moderní,
té nezardí se líce,
dává-li práci v stáří měď
a lenosti tisíce!