Okolo jezera z večera bloudila
rvala si černý vlas, rukama lomila.
K bohu se modlila, o spásu prosila,
květ první lásky své pod srdcem nosila.
Než z mraků měsíček nad jezero vyšel,
cos padlo do vody – nikdo to neslyšel.
A vlny letěly divoce k rákosí –
na břehu nikdo víc nepláče, neprosí...
Na zámku zářily komnaty vesele,
mladý pán v šampaňském utápěl svízele.
A smál se rozkoší u číše pěnící,
jak se kdys pobavil s chudobnou dívčicí...