„Proč má chuďas zpívat neumělým hlasem,
jemu třeba mlčet, nejvýš svírat pěst.
Chce-li poznat rozkoš, nechť se zpije časem,
aby okov svůj zas dále mohl nést.
Píseň tklivá jenom v stkvostný salon sluší,
když lahodně plyne z krásných dívčích úst,
ale v chatě bídné vzdech a pláč ji ruší,
v chladu ku výšinám nemůže vyrůst!“
Rád bych věřil! Však kdos zpívati mi velí,
třeba drsně zpěv ten bodal panský sluch.
Hoře, touhy lidu v píseň mou se vtělí,
kladiv, páry, strojů divý shon a ruch.