Planinou ujíždět světovou
v divokém, bujarém trysku,
výstřely jasnými probouzet
zapadlé město i vísku –
za sebou mít v patách zběsilou
dvounohých šakalů smečku,
hledět jak se kácí ve vlastní
hlubokou na cestě léčku –
do jejich kožichů zježených
chvílemi poslati kulku,
a smát se, když oči bodavé
ve vzteku lezou jim z důlků –
tisíce překážek přeskočit
a rvát se o chléb svým dětem –
toť život náš jest, ó přátelé,
nuž s chutí křižujme světem!