Po nocích bezhvězdných a smutných
červánek rudý zahoří,
mlh závoje zpřetrhá rmutných
a hradby ledné rozboří.
Spoutané živly vzbudí letem,
v ráz blesky žhavé zaplanou,
proud zkalený poletí světem
s kořistí, cestou urvanou.
A chvět se bude celá země
sžíraná v nitru plameny,
paláce pyšné spadnou temně –
z nich zbudou holé kameny.
Až vášně samy sebe ztráví,
své teplo slunko rozleje
a hymna tvorstva zem pozdraví,
jež v nový šat se oděje.
Ve zmrvenou, svlaženou půdu
zaseté vzklíčí osení. – –
Po nocích bídy, nocích trudu,
den přijde, bratři, spasení!