Zpěvy mé jsou dítky těžkých, rmutných chvil,
kdy krev v žilách vřela, pot se s čela lil,
všedním prachem hrubý potřísněn jich šat –
však jít ve svět musí, byť je vítal chlad!
Vždyť i ten pták v kleci vyzpívá svůj žal:
proč o poutech otrok zpívat by se bál?
Proč by bratřím, sestrám v temný žití stesk
nerozžehl z hlubin duše rudý blesk?
Zpěvy mé jsou dítky těžkých, rmutných chvil,
nejsou ale skřek a malomocný kvil:
svými rhytmy bijí v kobek vetchou mříž,
aby směly vzlétnout v nových světů říš!
Světy jasné, jež lze pouze tušit nám,
kdož jsme uvykali jen žalářním tmám!
Než vás s bratry stihnu, musí zhynout vrah,
padnu-li dřív, zpěv můj pozdraví váš prah!