Nový Bůh zjevil se na zemi
(ne v keře ohnivém plání),
jenž zpupně poroučí zástupům,
kolena ať před ním sklání.
Všude a ve všem jest přítomen –
tuk a krev v oběť mu noste!
Krví a bolestí živený
do výše závratné roste.
Kam svůj krok zamíří mílový,
veškerý tvor strachem bledne,
když spáry roztáhne povětřím,
noc rázem stane se ze dne.
Kde přejde, zanechá mrtvoly,
vyssáté – kůže a kosti!
On lásku nezná a nechce znát –
jen cestou vše dáví v zlosti.
Vše před ním do prachu vrhá tvář,
vše marně o milost prosí –
bez citu, s posupným úsměchem
on hlavy kosí a kosí...
A tuční a roste k nebesům,
dýše mor a páchne krví;
a zbytky od jeho obětí
zem k nové úrodě mrví.