V bažinách černých, hnijících,
kde hmyzu let jen zvučí
a slunce sotva zasvitne –
divoké květy pučí.
Po hladině jsou rozsety
jak hvězdy v tiché noci
a zhasnouce, jed nechají
odkazem ve ovoci.
Květ jeden zvadne, opadá,
a deset se jich zrodí –
za šera Zločin s Neřestí
jich dechy ssáti chodí.