Slunko se na západ pomalounku kloní,
na kapličce ve vsi umíráček zvoní.
Sousedi se diví, rozmlouvají zdlouha:
na věčnost odešel právě starý slouha.
Truchlí celá obec, truchlí samospráva,
pokud slouha chodil, vždycky byla zdráva.
Starý rychtář, radní potřebují rady –
a nebožtík uměl poraditi všady.
Ve všem doved’ najít šťastně pravou dirku,
hladce šlo, co chtěli páni na pecirku.
Starosta i radní uměli psát kdysi –
teď je hlavy brní nad došlými spisy.
Nuže, slouha přišel, nasadil si brejle:
„Jářku, takhle, tentonc, je to kmotře Hejle.“
Ba, i ve komisích dbáno jeho hlasu,
nebo když se pilo na obecní kasu.
Doba těžkých zkoušek obci teď nastává,
že ji opustila nejmoudřejší hlava.