K pochodu, bratři, stavte se k sobě,
páž vedle páže, ke druhu druh!
Okovy bídy ať leží v hrobě –
nás volá vzhůru budoucna duch.
Obrňme silou ducha i páže,
překážek v cestě mnoho jest nám;
v nerovném boji přední již stráže
zápasí o náš lidskosti chrám.
Nedejme v boji klesnout jim čestném,
padnou-li ony, padnem i my.
Ó, nepadnou! Hle, po boji děsném
prapor se rudý zdvihá, přímí.
A sborem muži, ženy i děti
jásají nad skonem útrap svých.
Sbratření písně slyšet je pěti –
a místo vzdechů – zvonivý smích.
K pochodu, bratři, stavme se k sobě!
Tam k bratřím! Na srdce druhu druh!
Okovy bídy ať leží v hrobě –
vítá nás nové svobody duch.