Jdeme tmavou pouští, v dáli slabě svítá –
a kolik nás padne, nikdo nepočítá.
Nikdo nechce slyšet naše vzdechy bolné,
nikdo nás neučil zpívat písně volné.
Vyrostli jsme bídně pod dutkami pána –
dlaň mozolů plná, záda od ran zdrána.
Krve málo máme, ještě nám ji berou,
křivdu nést musíme, křivdu tisícerou.
Jdeme tmavou pouští a hledáme světlo,
pod jehož paprsky žití by rozkvetlo.
Chcem svět zdravit, kde jsou všichni lidé bratří
a všem náleží vše, na co oko patří.
Jdeme tmavou pouští, pouť se k skonu chýlí –
jdeme ruku v ruce a dojdeme k cíli.