Jde prorok nadšen, pravdy plamen v oku,
na jasném čele nese lásky znak;
jde budit davy zjařmených otroků,
z hlav rozptýlit jim černý bludů mrak.
A dav ten zášti kyjem do něj bije,
a kámen zvedá ukojit svůj hněv,
a syčí jako podrážděná zmije,
a plesá, zří-li prýštit vřelou krev.
Jej hrdě žene k svému otrokáři
na šibenice pověsit hned kůl:
a září blahem ve otrocké tváři
a líbá v prachu otrokáře hůl.