Hluboko pod zemí
pracujem v potu,
kladivy bušíme
a cítit nesmíme
okolní slotu;
ze všech stran číhají,
do pasti svírají
vražedné plyny:
hrozí, že oněmí
pariů syny.
Hluboko pod zemí
ryjeme štoly,
a v skalní útroby,
často svoje hroby,
žalujem boly;
páž zdvíhá se, sklání
a v chmurném zoufání
skaliny drtí:
nechť ty nás oněmí
rychlejší smrtí.
Hluboko pod zemí,
bez slunce, vzduchu,
čerpáme poklady
a hyneme hlady
na těle, duchu.
Ve světě šírém
kolotá vírem
plod práce naší:
v nás radost oněmí
dříve, než raší.
Hluboko pod zemí
slyšíme vzdechy,
svých dítek volání
svých žen umírání
bez lásky těchy.
Den jak den vidíme,
den jak den cítíme,
že v blízké době,
trud náš, ach, oněmí
v předčasném hrobě.
Hluboko pod zemí
Bída se třese,
v paláců orgie
perutí svou bije –
výstrahu nese.
Podzemní dunění,
podzemní víření
zrodí se v činy:
trapiče oněmí
za jejich viny!