Ach, dětičky mrznoucí, zedrané,
vy ubledlé dětičky české,
jimž tatíčky do šachet pohřbili –
i vám přijdou chviličky hezké!
Tam v matičce Praze vás milují. –
Když Karneval k vládě se vrací,
hned slečinky k vůli vám plesají
a pracují výbory zvací.
Tak nad vámi, haluzí národa,
vždy drží svou ochrannou ruku:
zas na bále zašustí hedvábí
při veselém čtverylky zvuku.
To národ vám na zdraví tancuje. –
Proč křivíte rty ještě k pláči?
Spíš radujte se, kvítka mrznoucí,
vy hladoví malí košiláči!
Když panstvo tak tančí a hoduje,
též na lidi vzpomíná chudé. –
Ach, těšte se, dětičky ubledlé,
pro vás kostí trochu též bude!