Na hřbitov mezi šachtami
blátivá vede cesta
(parcelu draze koupili
rozšafní otci města).
Ač velký, sotva dostačí...
Na pět je dělen polí,
na třech jsou hrobky z mramoru,
na dvou hrob samý, holý.
Pod třemi skála. Pod dvěma
se staré šachty boří:
tam prosté rakve s chudáky
do jam popelných noří.
Na ty dvě páter nechodí
(kdo pokřižoval čela?),
když hroby sypké čekají
na zkrvavělá těla.
Ta těla, v šachtách rozbitá
a vysušená hlady...
Zde nemodlí se, když rakev
provází lidstva řady.
Zde místo kněze hovoří
mužové v nuzném šatě –
a každý cosi přísahá
ve svoji duši svatě.
Na těch dvou polích častokrát
já chodím mezi hroby;
od týdne k týdnu je jich víc
i v mojí duši zloby.