Při slabém kmitu kahanu
ve podzemní kobce dlí
muž dělník při práci těžké,
jež hrozně sílu umdlí.
Tváře ukazují starce,
ačkoli jest velmi mlád –
sestaral v práci předčasně
maje průvodčího – hlad.
A vše trpělivě snášel,
žilť pro dítky, pro ženu,
miloval je jak ony jej,
v nich znal jen svou Štěstěnu.
Však dnes jaksi smutně hleděl,
v práci časem ustával,
vzpomínal na celý život,
s nímž často hlad pohrával.
Sotvaže odrostl škole,
v důlu s otcem pracoval,
zřel, jak otec vedle něho
hrozně život dokonal.
A léta míjela kvapem,
jednotvárně den co den,
zřídka se štěstí usmálo
naň, a to na chvíli jen.
„Co na mne as k stáří čeká?“
dí, a nástroj odloží,
hlavu skloní... A v tom děsný
hřmí výbuch v uhlí loži...
Se zohavenými údy
s druhy vložen v jeden hrob. –
Celý život blaho tvořil,
za to žil, zhynul jak rob.