Ty černé hornické vesnice,
najednou zrozené sestry,
jak celý kraj jsou vždy hlučící
a hostí dav lidu pestrý.
Doškové chaloupky chátrají
za nových činžáků řadou.
K muzice zříš jít, je neděle,
hubenou tam chasu mladou!
Pod okny, uprostřed soudruhů
na malé mzdy otec bouří –
za vsí, kam oko jen doletí,
z komínů štíhlých se kouří.
A matky i s kupou dětí svých
spěchají, kde hudba víří:
a pak zas s mizerným osudem
na týden další se smíří.
Rychle tak život zde odkvétá,
dnes jinoch – stařec jsi zítra.
Večer chce žít každý! V šachtě kdes‘
bude snad již mrtev z jitra...