Bylo mi tentokrát dvacet let –
a junák rostlý jak svíce,
když jsem se zadíval dívence
do očí trošičku více.
– Zítra se shledáme v aleji –
tak jsme si slíbili spolu.
Však „zítra“ vedli mne četníci
do krajské trestnice dolů.
A večer, kde stinnou alejí
cesta se k trestnici točí,
tam pro mne upřímně plakaly
dvě černé hluboké oči.
Pak prchly týdny a měsíce,
mně bledly v žaláři líce,
a oči, jež pro mne plakaly,
ty jsem neuviděl více...