V odlehlém koutku, v ulici,
v třesoucí ruce čepici,
o dárek tiše prosí.
Pán kol jde... na něj nevzhlédne,
jde jiný... hoch zas dlaň zvedne
a slzou oko rosí.
Když zima v bílé suknici
svým rouchem halí ulici
a meluzina křičí –
hlad ven jej přece vyhání
a chuďas marně se brání:
mráz oběh krve ničí.
Tak stává denně v ulici
a často spává v strážnici,
na pryčně hořce pláče,
A v bouřném města přívalu,
zapadá dále do kalu
hnízda zbavené ptáče...