Ty malá hezká dělnice,
snad včera školní lavice
jsi teprv opustila!
Dnes vážně v družek skupině
jdeš z práce v pozdní hodině –
a z jitra zas do díla!
Šat chudý, prostý na těle –
ni chmura není na čele
a mír ti zírá z očí.
Pán všiml si tě na dvoře,
když zdravila’s jej v pokoře –
hle, za tebou se točí!
Ty malá, hezká dělnice,
líp půjde ti ve fabrice,
když budeš jenom chtíti...
Až jednou půjdeš z práce zpět,
zříš v blátě zašlapaný květ
jak zlomené tvé žití...