Již nám nic pomalu nezbývá –
světlo i vzduch jste nám vzali;
když pro vás mřeli jsme v zástupech,
hýřili jste, nám se smáli!
Od svého zrození ku hrobu
vlečem se v otroctví kletém,
již vás i jazyk náš uráží,
z úst nám jej rvete i dětem,
u našich dcer a žen hledáte
nástroje pro bujné chtíče –
co chcete ještě víc od nás mít,
odpověď na šlehy biče?
Víte, co zbylo nám z pochodu
po dlouhé křížové cestě?
Ještě zbyl a kvasí starý hněv,
ještě se svírají pěstě!