Co to po kraji tam, co to pole plní
a jako černý les za vichru se vlní?
„Z podzemí ubledlí fárali havíři,
chtí dětem chleba víc – k pánům krok svůj míří.“
Co to tam v pozdálí na slunci se třpytí
a v řadě dvojité proti nim se řítí?
„To páni na šachtě lekli se velice –
k útěše přišly jim bodáky, ručnice.“
Co v kouři zahřmělo a šlehlo plamenem,
co sténá, že by to hnulo i kamenem?
„To pušky mluvily, mluvily poprvé –
to bude sirotků lkát kolem té krve...“