Je jasná noc. Svaté ticho
vlévá stesk v moji duši,
a chvějící lesk bledých hvězd
tlukot srdce mi ruší.
A příval strastných otázek
za rozluštění žádá,
za rozluštění tajemství,
jež nikdo nevybádá...
A zdrcen vidím nicotnost
všeho, všeho co žije,
a svědomí červ bolestně
v mých nervů síti ryje,
neb dech spícího dítěte
výčitku budí ve mně,
že vrh‘ jsem jej v tento život,
v tu velkou bídu Země.