Vychladl krb v prázdné světnici,
dětský smích zanikl čistý,
vír bídy zákeřně rozerval
rodiny kořen i listy.
Zástupy mužů jdou ulicí
a na trh svou nesou práci –
na vrata tovární zabuší
a smutně se domů vrací.
Ptali se včera a ptali se dnes
i zítra budou se ptáti,
a zas je, zoufalé hladové,
pána hlas posměšný vrátí.
A zatím v páře a hukotu
řemeny u strojů letí,
u nich se dnem nocí plahočí
matky i dívky i děti...