Když jsi láskou zahořela,
Byla jsi mým sluníčkem;
Líbal-li jsem vnadu čela,
Stala jsi se měsíčkem;
Pak-li jsem já v noční době
K spánku klonil hlavu svou,
Myslíval jsem povždy sobě,
Že jsi mojí hvězdičkou.
Zašlo slunce nevěrnosti,
Měsíček i hvězda má;
Čím se asi nevděčností
Nyní stane láska tvá? –
Až já budu umírati
K zoufalství ctné matičky,
Můžeš ty pak plápolati
Jemným svitem hromničky!