Že já hodlám deklamovat, Nerač v této vzácné společnosti Nikdo považovat Za výsledek nadutosti.
Přednášeti deklamaci Není příliš těžká věc. Vésti v společnosti moudrou řeč, To jsou těžké věci.
Časopisové nám denně svědčí, Jaký bývá sem a tamo po Čechách Slyšet výbor krásných deklamací, A jak opět sem a tamo o Čechách
Slyšet k podivení hloupých řečí. Moudré slovo promluvit Jesti tak přetěžká věc, Žeby mnohý radní pán,
Když má držet v radě řeč, Proč by to neb ono navrhoval, Raděj’ třikrát po sobě O bavorském pivě deklamoval.
Budu tedy deklamovat, A to sice o pravdě. Kdo však pravdu slyšet nechce, Tomu poradíme lehce!
Ať se zeptá hospodského, Mnoho-li do piva vody lívá, Aneb mistra pekařského, Oč on menší housky mívá.
Ať vyzvídá na pytláku, Kam svou brokovnici uklidil, Aneb dále na židáku, Koho jakživ ošidil? –
Já mu za to ručím tělem duší, Že snad od všech těchto pánů Ani za mák pravdy neuslyší! Pravda, milí drazí páni,
Jesti slovo sice malé, Význam toho slova ale Jesti rozsáhlosti neslýchané. – „Budeš-li pak pravdu mluvit?“
Slýcháváme otce hřmíti, Bojí-li se dítě Pravdomluvným býti. – Proč se děcko pravdu mluvit bojí?
Proto, – jak to páni víte, – Že po pravdy vyznání Následuje výprask k pokání! Chce-li soudce pravdu slyšet,
Bývá, jak se ví, Inkvisita někdy strašně mořen, A když posléz pravdy kořen Bez okolků objeví,
Soudci popřál pravdu slyšet: Potom musí chuďas viset! – Takovéto nadělení Pro pouhynkou pravdu,
To je krásné vyražení! – A však hleďme dále! Jesti noc. Na vysoké věži sedí
Jakýsi to pán, Který stále ku hvězdičkám hledí, A pak tiše Brzo měří, brzo píše.
Jaký je as jeho plán? Proč již tolik nocí Na té věži sedí, A tak mermomocí
Ku hvězdičkám hledí? Ontě skoumá opětnými příklady Pravdy věčné základy. Jestli se mu poštěstilo,
Že se ním jen za mák velikosti Neznámé až posud pravdivosti Světu objevilo: Pak se počnou hýbat slávy zvonce,
Že nebývá hluku ani konce. – Já jsem sobě kolikráte V duchu pomyslil, Co by se as dělo,
Kdyby nenadále Člověčenstvo neustále Pravdu mluvit chtělo? Byla by to, drazí páni,
Komedie k popukání! Dejme tomu, aby chtěl Někdo od doktora vědět, Jakou asi medicinu
Tento jeho nebožtíku synu Předepsati měl? Aneb kdyby otec vědět chtěl, Proč syn študent tolik dvojek měl?!
Přiznati se klusem, Že je asinusem, – Safienská rekrace, To by byly špatné vakace.
A což kdyby se Někdo zeptal myslivce, Kolik zajíců a koroptví Jižjiž zbouchla jeho ručnice,
S kterými za syny študenty V Praze dělal presenty? Aneb dále, kdyby chtěla Paní vědět od kuchařky,
Jakých pšouresů již měla Při koupěji na trhu? Aneb kdyby učedník měl říci, Co si myslí asi,
Když mu paní mistrová Načechrává vlasy, A pan mistr mu jak z roboty Navlečené práší kalhoty?!
Míti hlavu v mraveništi Aneb v horké peci – To jsou kruté věci; Státi ale na bojišti,
Kde by každý ozbrojen byl mečem Nelíčené pravdy: To by náleželo K nejkrutějším věcem!
Pročež o té pravdě dosti! Tázati se vzácné společnosti Jak jsem se as zachoval? To bych tomu pěkně dal!
Pravda bývá hořký host, Jen již tedy o ní dost!
Cookies on Poetry Cove