K svátkům a o novém roce Přicházívá lid, Aby projevil svůj přehluboce Uschovaný cit,
Který prý nám přeje Zdraví neustále, Štěstí, a tak dále. Někdo se těm věcem směje,
Jiný na to kleje, Já však rozumem svým zdravým Jednoduše pravím, Že jsou gratulace –
Pouhé švingulace. Jestli někdo brebentí: „Přeji stálé zdraví,“ Toho se jen zeptejme,
Co by sobě počli študenti, Když by doktorovo vysvědčení V době zkoušek Študentovi platit nemělo,
Že ho k. p. zapálení Buďto jater aneb sleziny, Bolest v kraji ledviny, Aneb jiné zmalátnění,
Od učení Nemilostně zdrželo? – Nu a dívky? kdyby věděly, Že je zdraví stálé:
Ty by hleděly, – Spolehajíce se na plíce, – Zůstat v bále Třeba celé měsíce. –
A což piják? Kdyby nepad do nemoci, On by chlestal vedne v noci, Třeba se i vesta z těla
Hospodskému prodat měla. Mějme přesvědčení, Že je zdraví stálé, Obžerství že neškodí,
Chlest že nemate, že lahodí, – Kdož nás pozve k posvícení, Táži se já dále?! – Kdyby bylo zdraví stálé,
Tedy nikdo neumřel, Kdož by chtěl být praktikantem, Kdežto není praktikant Z cela nic jiného,
Nežli špekulant Na smrt svého Spoluúředníka placeného. – – Přeje-li nám někdo štěstí, –
Ten zas bacil o zeď pěstí! Kdo nám mnoho štěstí přeje, Ten je pošetilci podobný, Který mouřenína meje.
Štěstí, – jaký nerozum! Dítě padne s lavice, Ubožátka pravice Jesti v půli.
Matka pláče, běduje, Doktor přijde, ruku sfáčuje, A že matka stále běduje, Tu jí doktor brzké uzdravení
Ubožátka slibuje, Těšíc, jaké prý to štěstí bylo, Že se děcko nezabilo! – Kdožby nechtěl raděj držet
Pětkrát do zád pěstí, Nežlí míti jednou Takovéhle štěstí? – – Mladý pán, co Apol spanilý,
Vzácných statkův dědic jediný, Módy vzor, a dívek milenec, Zrakem bystrým nad orlice, – Dostal, eihle! neštovice:
Ztratí krásu, ztratí růměnec. Jakého tu, drazí páni, Opět slyšet naříkání! Spomínaje si na staré časy,
Trhá sobě jinoch z hlavy vlasy, Tluče v čelo pěstí, Soptí jako zvíře dravé; Doktor ale praví:
„Oči máte zdravé, Jaké štěstí?!“ – Ano, ano, tomu štěstí dalo, Že mu za tak krátký čas,
Jak když klobe vrabec klas, Krásu tváře vyklobalo! – – Ale, – bude se snad někdo ptáti, – Cožpak tedy máme přáti,
Jestli, jak se praví, Štěstí ne a stálé zdraví? Kdybych já byl sedlákem, Přál bych si snad mnoho sklidit;
Kdybych já byl židákem, Přál bych si snad lidi šidit; Kdybych já byl hudebníkem, Přál bych si snad mnoho bálů;
Kdybych já byl karbaníkem, Přál bych si snad es a králů; Kdybych já byl holičem, Přál bych si snad mnoho žertu;
Kdybych však byl lupičem, Přál bych dráby k čertu! – Tu to tedy máme, drazí páni, Kam by vedlo srdce přání!
Gratulace – Nejsou nic než švingulace!
Cookies on Poetry Cove