Na hrobech zapadlých svatého pole,
kde stojí bez listů topoly holé,
okolo trávníkem zarostlých cest
vidím jen astry teď v podzimu kvést.
Jest cosi vážného v té vaší kráse,
jež jste nám vykvetly v tak pozdním čase, – –
tak i já teprve za mužných let,
co v duši pučelo, počal jsem pět.
Ale ta myšlénka srdce mi kruší,
aby ty písně, jež kvetou mi v duši,
náhle mi nespálil – tak jako vás –
všedního života podzimní mráz.