Ve starých lesích taje sníh,
vpíjí se v chladnou, žíznivou zemi...
Čas zpívá v sosnách znavených
a tremoluje haluzemi.
Nadějí chví se zelený mech,
sněhem se dera. Na kmenech stromů
svítí už jeho mystický dech
a měkce šeptá píseň k tomu.
Nádhera slunce zapadá
za lesy. Smutků violných tajem
v korunách stromů uvadá – –
Jen tiše! Slyšíš? – Bůh jde krajem...!